Obnovitelné zdroje: družstevní vlastnictví

Družstevní vlastnictví a družstevní správa mají v českém kontextu řadu podob a upotřebení, avšak v odvětví obnovitelné energetiky se družstva prozatím neuplatnila. Zahraniční zkušenost přitom ukazuje, že družstevní model je v tomto oboru nejen použitelný, ale také výhodný.

Kolébkou energetických družstev je Skandinávie, odkud se tento způsob výroby energie rozšiřuje do dalších států. Tento text vychází převážně ze zkušeností Dánska, kde družstevní vlastnictví bylo jedním z klíčových faktorů úspěšného rozvoje obnovitelné energie v této zemi.

Co je energetické družstvo?

Družstvo obecně (anglicky co-operative, coop nebo guild) lze vymezit jako „autonomní sdružení osob, jež dobrovolně spolupracují na naplnění společných ekonomických, sociálních a kulturních potřeb a cílů skrze společně vlastněné a demokraticky řízené podnikání.“ Družstvo může být také definováno jako firma vlastněná a řízená lidmi, kteří využívají jejích služeb a kteří v ní pracují. Jiným výrazem pro takto široce uchopenou organizaci může být také komunitní vlastnictví.

Oproti jiným typům družstev bychom mohli kulturní potřeby zaměnit za potřeby zahrnující zlepšení životního prostředí („environmentální“ potřeby). Energetická družstva obvykle slouží k zajištění udržitelné a finančně dostupné dodávky energie šetrné k životnímu prostředí, cíl je tedy širší než jen levná energie. Jejich hlavní odlišností od soukromých společností je, že většina družstev je neziskových, nebo „více než jen ziskových“. Další cíle družstva mohou být sociální - zapojení členů komunity do společného díla a tím posilování vzájemných vztahů. Zvýšení angažovanosti členů družstva v záležitostech místního rozvoje se pak protíná s potřebami „environmentálními“.

Energetická družstva mohou nabývat rozmanitých podob. Kromě obecných zásad uvedených výše (dobrovolnost, demokratická kontrola atd.) je forma a organizace každého družstva přizpůsobena danému projektu, jeho cílům, rozsahu, míře angažovanosti aktérů... Kromě výstavby a provozu obnovitelného zdroje družstva poskytují poradenství, týkající se např. založení a chodu družstva, technického know-how, financování projektu atd. Z hlediska vlastnické struktury existují družstva vlastněná výrobci, zaměstnanci, zákazníky, podniky, vlastníky půdy, místními sdruženími a také směsí toho všeho.

Podle vztahu členů vzhledem k projektu můžeme rozlišit družstva:

  • zákaznická (consumer) - členové jsou spotřebitelé produktu nebo služby poskytované družstvem (např. společnost SEAS-NVE)
  • zemědělská (agricultural) - členové jsou primární výrobci, kteří se spojili za účelem investic do zpracovávacích strojů, distribuce služeb a společného marketingu (např. družstvo Hashøj Biogas),
  • investorská (investor) - členové pocházejí zpravidla z místní komunity a spojili se za účelem investice do daného projektu (např. větrná farma Middelgrunden),
  • sekundární (secondary) - členové jsou družstva, která se spojila, aby podporovala své společné zájmy spojením svých kolektivních zdrojů a vytvořením společných služeb (např. Dánská asociace společenství větrných elektráren – DV).
Větrná farma Middelgrunden s instalovaným výkonem 40 MW

Obrázek : Větrná farma Middelgrunden s instalovaným výkonem 40 MW umístěná v pobřežních vodách v sousedství Kodaně [www.middelgrunden.dk]. Polovina z 20 větrníků je vlastněna družstevně, druhá polovina místní energetickou společností.

Jak funguje energetické družstvo

Členové mají buď v daném projektu přímý finanční podíl, nebo jsou jeho akcionáři. K rozběhnutí projektu jsou často využívány podpůrné prostředky - státní podpora, bankovní úvěr, dotace z EU nebo spoluúčast místních institucí (např. škola, místní úřad). Ani po uvedení do provozu obvykle projekt nezůstává bez vnější podpory, nejčastěji formou dotací na vyrobenou kWh nebo v podobě daňových úlev. Když už se projekt rozběhne, musí být naplánován tak, aby si vydělal na svůj provoz a splátky úvěru. Pro případ, že toho projekt není schopen a zkrachuje, jsou zaváděna patřičná opatření, např. přísnější pravidla pro schválení projektu (pro emisi a výkup akcií, pro výši podílu členské investice) nebo různé druhy pojištění.

Energetická družstva mají řadu způsobů, jak svým členům poskytnout levnější energii:

  • jsou nezisková – pokud vytvoří zisk, musí ho reinvestovat nebo zlevnit své služby,
  • cenu energie mohou snížit o komerční složku (zisk), která může být u jiných dodavatelů významná,
  • členové družstva mají levnější energii díky akciovému podílu na obnovitelném zdroji - účet za energii je snížen v poměru k akciovému podílu člena na výrobě energie z daného zdroje, kromě toho inkasuje akcionář dividendu
  • u lokálních biomasových tepláren/kogeneračních jednotek je cena tepla a elektřiny vypočítána z nákladů a odsouhlasena členy družstva, kteří bývají zároveň místními obyvateli.

Výhody

Hlavní výhodou družstevního nebo obecně komunitního vlastnictví je fakt, že komunita bere obnovitelné zdroje za své. Developeři pak nejsou bráni jako někdo cizí, kdo vydělává na místní půdě. Družstva jsou odpovědná místním potřebám a zájmům, angažují lidi, kteří jsou činností družstva nejvíce ovlivněni. Jak ukazují průzkumy veřejného mínění, veřejnost je většinou příznivě nakloněna obnovitelným zdrojům, ale pokud mají být tyto postaveny v jejich sousedství, často se staví proti tomu (obecně jsou takové iniciativy nazývány NIMBY - „not in my back yard“ = ne na mém dvorku). Zapojení širší komunity již ve fázi plánování projektu, příslib demokratické kontroly a ekonomických výhod zpravidla vede k úspěchu projektu tam, kde by soukromý investor se ziskovým projektem neuspěl. Kolektivní akce je také pro malé investory možností jak dát dohromady potřebný kapitál. Zároveň si, vzhledem k omezeným prostředkům a společenskému vlastnictví, družstva hlídají efektivitu - nenakupují zbytečně draho.

Jak družstvo roste, komunitní vzájemnost samozřejmě klesá. U mamutích družstev typu SEAS-NVE nebo DV už potom funguje demokracie zastupitelská – jednotlivé podskupiny družstva jmenují svého zástupce do družstevního představenstva. Zástupci jsou potom přímo odpovědní členům, které zastupují.

Nevýhody

Důvodů, proč se energetická družstva dosud masově nerozmohla, je mnoho. Obecně však lze identifikovat tři faktory, které se zdají být univerzální:

  1. vysoká cena obnovitelné energie ve srovnání s cenou silové elektřiny z konvenčních zdrojů,
  2. charakteristické vlastnosti obnovitelných zdrojů = proměnlivý výkon, který klade vyšší nároky na regulaci elektrizační soustavy respektive schopnosti obchodníků s elektřinou v porovnání s konvenčními energetickými zdroji,
  3. nevýhodná pozice malých výrobců na otevřeném trhu (neplatí pro velká družstva).

Důležitost prvního faktoru se nyní snižuje s klesající cenou obnovitelných zdrojů, nicméně tyto dosud nejsou tak levné, aby byly pro malé investory dosažitelné a dostatečně atraktivní. Vzhledem k tomu, že cenou elektřiny potřebují konkurovat velkým společnostem (faktor č. 3), nemohou se zatím obejít bez státní podpory. Potřeba dotací, daňových úlev, garantovaných výkupních cen a dalších podpůrných prostředků se zatím jeví jako hlavní nevýhoda energetických družstev. Přestože komunitní či družstevní vlastnictví obnovitelných zdrojů s sebou nese řadu výhod pro životní prostředí i pro místní komunity, těžko tento model obstojí, pokud je cena elektřiny jediným hlediskem při její výrobě.

Jiří Zilvar

Komentář: Výše uvedené platí, pokud družstvo obchoduje s elektřinou na trhu. Energetická družstva mohou být konkurenceschopná i bez dotací, pokud většinu energie spotřebují jejich podílníci v místě výroby. V takovém případě se totiž porovnává cena vyrobené elektřiny s cenou elektřiny pro koncové odběratele, která se například pro domácnosti v České republice pohybuje kolem 5 Kč/kWh. Cena elektřiny z fotovoltaiky je při přiměřené návratnosti již na této úrovni a cena elektřiny z velké větrné elektrárny je dokonce méně než poloviční. (Bronislav Bechník)

Vydáno: 6. října 2011

vytisknout nahoru

České fotovoltaické průmyslové asociace

EUROPEAN PHOTOVOLTAIC INDUSTRY ASSOCIATION