Novela zákona č. 180/2005 sb. v Parlamentu – opravna senátorských omylů

Dne 21. 4. 2010 byl v Senátu projednáván návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (více Novela zákona č. 180/2005 sb. v Parlamentu – schválena Senátem).

Kromě toho, že diskuse o zákonu byla zneužita k vzájemnému obviňování politických stran, objevila se v ní celá řada nesmyslných tvrzení, jež vrhají špatné světlo na odborné znalosti senátorů, případně na informační zdroje, které pro přípravu svých vystoupení používají.

Dovolujeme si proto na některé nesrovnalosti, omyly a lži upozornit.

Senátor Jiří Bis:

„Výkupní cena elektřiny z fotovoltaických elektráren je v současné době 12150 korun za megawatthodinu a je více než 2,7krát vyšší než výkupní cena elektřiny vyrobené spalováním čisté biomasy, je více jak 3krát vyšší než cena elektřiny z bioplynových stanic a malých vodních elektráren a 10krát vyšší než cena z klasických elektráren.“

Skutečnost je následující:

Obnovitelný zdrojCena Poměr
spalování čisté biomasy4580 2,6
spalování bioplynu41202,9
malé vodní elektrárny38003,2
konvenční elektřina13788,8

Z výše uvedené tabulky je vidět, že „informace“ pana senátora Bise je pravdivá pouze v případě malých vodních elektráren.

„Sluneční svit a vítr jsou v ČR obtížně předvídatelné zdroje energie“

Podle informací uvedených na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu (www.chmi.cz) je úspěšnost krátkodobých předpovědí počasí (do 48 hodin) nad 90 %, v případě regionálních předpovědí dokonce nad 95 %. Úspěšnost předpovědí na kratší dobu je ještě vyšší.

Odhad výkonu jednotlivého zdroje je skutečně zatížen velkou chybou. Podle zahraničních odborných studií je však stabilita výkonu i úspěšnost odhadu tím větší, čím větší území (= větší počet jednotlivých FVE a VTE) je zahrnuto.

„s velmi nízkým využitím instalovaného výkonu, zhruba tisíc hodin za rok. Chci upozornit, že využití energetických zdrojů je od pěti do sedmi tisíc hodin za rok.

Elektřina je v ČR obchodována ve dvou produktech – elektřina základního zatížení s dodávkou 24 hodin denně nebo 8760 hodin ročně a elektřina špičková 3120 hodin ročně (12 hodin denně v pracovních dnech). Fotovoltaika vyrábí elektřinu v době energetické špičky. Existuje plynová elektrárna, která byla za několik posledních let v provozu několik hodin ročně jen proto, aby „nezrezivěla“. Kromě toho, pokud se podíváme níže na čáru trvání zatížení elektrizační soustavy, je zřejmé, že musí existovat zdroje, které jsou v provozu pouze několik hodin v roce.

trvání zatížení elektrizační soustavy

(Rychlý rozvoj FV a spekulativní rezervace se projevily ve) znemožnění připojení jiných zdrojů, a to např. i zdrojů pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.

Nemožnost připojit jiné zdroje zastaralými pravidly pro připojování nových zdrojů. FV jen zřídka vyrábějí na plný výkon a vůbec nevyrábí v noci, v ostatní době je možno ve stejném místě provozovat jiný zdroj, například akumulační nebo přečerpávací vodní elektrárnu.

Mimoto, provozovat zdroj pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v létě, kdy fotovoltaika vyrábí nejvíce, snižuje využití primárních paliv; v létě je efektivnější vyrábět teplo pomocí termálních kolektorů.

Z provozního hlediska nahodilá dodávka elektřiny do sítě, způsobená proměnlivou intenzitou slunečního svitu, vyžaduje budování záložních zdrojů, které musí zabezpečit dodávku při nepříznivých slunečních podmínkách, a to je prakticky většina doby.

Nahodilé jsou výpadky velkých parních bloků, výroba elektřiny ve FV elektrárnách je dobře předvídatelná, viz výše. Tento výrok ve své druhé části ukazuje na naprostou neznalost fungování elektrizační soustavy a celé problematiky. Minimálně do celkového výkonu 2000 MWp stačí pro zálohování výroby FV elektráren stávající zdroje. Záložní zdroje by bylo nutno budovat v případě, že by FV vyráběla nějakou elektřinu navíc, ve skutečnosti však FV (stejně jako ostatní OZE) nahrazuje výrobu elektřiny z uhlí.

Senátor Tomáš Jirsa:

„…doba, kdy jsme věděli, že se blíží katastrofa tohoto zákona, k tomu, že ho máme dnes v Senátu a přijímáme ho, byla strašně dlouhá. A pravděpodobně se čekalo na to, až velcí investoři dostanou všechna povolení.“

Na otázku, kdo jsou tito velcí investoři, možná odpovídá jiný diskutující níže. Na otázku proč se s novelou zákona otálelo, neodpověděl dosud nikdo. Bylo by zajímavé zjistit, kdo o možnosti současného vývoje věděl, protože to by znamenalo, že věděl předem o ekonomické krizi. Zajímavé rovněž je, proč nereagoval dříve.

„Katastrofa je také v tom, že se zvýší cena energií pro náš průmysl už od příštího roku díky podpoře fotovoltaiky, a staneme se dále nekonkurenceschopnými.“

V Německu se již nyní podpora OZE podílí na cenách elektřiny pro domácnosti zhruba 10 %, což je asi tolik, kolik bude činit v příštím roce v ČR. Přesto je Německo i při podstatně vyšších platech na mezinárodních trzích konkurenceschopné. Problém je zřejmě někde jinde.

Senátor Jiří Čunek:

„Jde o to, že v momentální situaci zeleného nadšení, ve kterém zřejmě byla vláda či předkladatelé zákona, který vznikl před téměř deseti lety, tak chtěli podpořit masivně zelenou energii,

Zákon byl přijat v roce 2005, ve vládním návrhu byl meziroční pokles 10 %. Ke změně došlo v Parlamentu. Pokud by toto ustanovení v zákoně zůstalo, měli jsme dnes výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky 10880 Kč/MWh a k tomu asi poloviční instalovaný výkon. Zákon vznikl se záměrem podpory OZE tak, aby jejich podíl dosáhl 8 % v roce 2010 (nezávazně) a 13 % v roce 2020 (závazně).

Zajímavé je, že v době projednávání zákona byl meziroční pokles výkupních cen v Německu 5 % na střechách a 6,5 % na zemi. Ke změně na 8 % resp. 10 % došlo v roce 2008. Lze tedy říci, že navrhovatelé zákona byli v tomto bodě velmi prozíraví, poslanci to však nepochopili.

a vytvořili paskvil,“

Dodnes přitom chybí koncepce, jakou rychlostí by se měly jednotlivé OZE rozvíjet. ERÚ, distribuční společnosti ani investoři se nemají o co opřít při plánování nových zdrojů. Teprve pod tlakem EU je připravován Akční plán pro obnovitelné zdroje energie.

„který nám všem, až na opravdové výjimky některých homeless občanů v ČR, kteří nepoužívají elektřinu a těch, kteří ji neplatí, vytahují peníze z kapes.“

Je pravda, že lidé s nulovou spotřebou na podporu OZE nepřispívají. Stejně tak skromní lidé s velmi nízkou spotřebou přispívají podstatně méně než ti, kteří elektřinou plýtvají nebo ji používají nesmyslným způsobem. Tím se částečně vyrovnává skutečnost, že při malé spotřebě je elektřina dražší (stejně jako jakékoli jiné zboží).

„ A to abnormálním způsobem, a to především tak, aby je jiným do kapes dal.“

Tohle je problém všech dotací a státních zakázek. Jedná se například o výstavbu dálnic; 80 miliard ročně (1600 miliard za 20 let), které však na rozdíl od OZE zvyšují emise CO2; dálnice přitom snižují finanční efektivnost železniční dopravy, která následně musí být rovněž dotována. Další velký novodobý přesun peněz od státu, tentokrát do zahraničí, představovala „záchrana“ bank, na kterou stát přispěl asi 500 miliard; ty tvoří polovinu současného státního dluhu s úročením kolem 5 % (jen úroky tedy budou stát 500 miliard za 20 let, na konci této doby bude dluh stejný nebo vyšší); „ozdravené“ banky byly následně prodány zahraničním subjektům. Podpora fotovoltaiky bude i v extrémním případě levnější (200 až 500 miliard, ale bez úročení). Pokud by byl zachován navrhovaný meziroční pokles výkupních cen 10 %, náklady by byly výrazně nižší (50 až 100 miliard za celou dobu až do dosažení parity).

„Současná situace je taková, že výroba elektrické energie ze solárních panelů se natolik zlevnila, že návratnost, která byla garantována na 15 let, je u nejlepších elektráren 4 roky.“

Bylo by to krásné, jenže údaj je zcela mimo realitu. Investiční náklady by totiž musely klesnout na 30 Kč/Wp. Pan senátor zřejmě zaměnil cenu panelů s cenou celé elektrárny. Panely se přitom podílejí na investičních nákladech asi 40 % (u nejlevnějších) až 60 % (u dražších), celkové náklady jsou v obou případech srovnatelné. Skutečná návratnost se v nejlepším případě pohybuje kolem 8 let. Přesto i o této možnosti si mnozí ještě před dvěma lety mysleli, že nemůže nastat. Nemožnost snížit investiční náklady „dokazovali“ stejní odpůrci fotovoltaiky, kteří dnes „dokazují“, že o možném poklesu cen se vědělo už dávno.

„… je pravdivá teze, že dáváme úřadu [ERÚ] ohromnou moc, protože bude říkat, co je návratnost v 11 letech. Každý podnikatel, který staví solární elektrárnu, návratnost bude mít jinou. Už stanovení návratnosti na 11 let je velký problém.“

Alespoň jeden pravdivý výrok. Proto se taky v Německu podpora neodvíjí od návratnosti, ale od instalovaného výkonu v předchozím roce.

„korupce, kterou nemohou provádět malí a slabí, ale pouze silní a velcí,

Zajímavá myšlenka. Velcí a silní si přitom mohou zaplatit masivní zveřejňování svých názorů v médiích, čímž ovlivňují veřejné mínění. Malí, bez ohledu na informační přínos svých sdělení se do médií dostanou „demokraticky“ úměrně své velikosti.

Vydáno: 26. 4. 2010

vytisknout nahoru

České fotovoltaické průmyslové asociace

EUROPEAN PHOTOVOLTAIC INDUSTRY ASSOCIATION